MiddleGround rozhovor: Neúnavná cesta Roberta Kostřicu za závoděním

Český překlad článku a zároveň rozhovoru pro MiddleGround, ve kterém Robert Kostřica otevřeně hovoří o minulosti, budoucnosti a současné situaci v motorsportu svýma očima.

Český talent dokazuje, že skutečnou rychlost pohání vášeň, ne privilegia. – MiddleGround, 27. listopadu 2025

Jen málokterý osmnáctiletý se může pochlubit tím, že založil vlastní závodní tým. A ještě méně jich začínalo svou motorsportovou cestu na okraji jedné z nejslavnějších evropských závodních tratí do vrchu. Vyrostl poblíž Šternberka, domově legendárního závodu Ecce Homo, a motorsport ho obklopoval dřív, než se naučil chodit. „Znal jsem skoro všechny jezdce,“ vzpomíná. „Motorsport mě fascinoval od úplného začátku.“ V roce 2013, když mu bylo pouhých šest let, usedl poprvé do motokáry na závodech v Olomouci a v kategorii začátečníků skončil druhý. Výsledek ale nebyl důležitý. Důležitá byla jiskra. Od té chvíle byla cesta jasná.

Cesta postavená na vášni, ne na privilegiích

V roce 2017, s odhodláním mnohem větším než rozpočtem, založil Robert tým Kostřica Karting Sport. Zatímco jiní mladí jezdci spoléhají na akademie nebo bohaté sponzory, on se svou rodinou si vyšlapal vlastní cestu – kombinací vášně, disciplíny a neochvějné víry v tvrdou práci. Profesionální motokáry byly finančně nedostupné, a tak trénoval, jak jen mohl – v půjčovnách motokár, domácí bugině a čisté vůli. A přesto se stal rychlým. Velmi rychlým. „Lidé se mě pořád ptali, kde závodím profesionálně,“ říká. „Byli překvapení, když jsem jim řekl, že jezdím jen půjčovnu.“ Rozhodující byl posun v myšlení: honit každou desetinu, každý okruh, každý rekord. Tato sebekázeň dnes definuje jeho styl za volantem.

Inspirace v každém jezdci

Robert nehledá vzory jen mezi ikonami – inspiraci nachází v každém, kdo ukazuje výjimečnost. „Rodina mě inspirovala, ale upřímně, každý jezdec mě nějakým způsobem ovlivnil,“ říká. „Ať už děláme cokoliv, měli bychom to dělat naplno a co nejlépe.“ Pokora spojená s hladem po úspěchu – vzácná kombinace v dnešním motorsportu.

Úspěchy, které mluví hlasitěji než rozpočet

Navzdory omezeným prostředkům stojí Robertovy výsledky vysoko. Držitel traťového rekordu na motokárové dráze v Lipníku nad Bečvou (dodnes nepřekonán od roku 2022), nejlepší juniorský nováček v Ostravě, vítěz kategorie SWS Junior v roce 2022 a také světový rekordman ve virtuální rallye. „Nic pro mě není malé,“ říká. „Je důležité si vážit všeho, ale zůstat pokorný.“

Okamžiky, které mají největší cenu

Někteří závodníci si pamatují pódia. Robert si pamatuje lidi. Loni za ním přišel starší motorsportový nadšenec, natočil ho a řekl, že jel výjimečně. Jindy malý chlapec řekl mamince, že Robert jezdí „jako pilot Formule 1“. „Tyhle chvíle ve mně zůstávají,“ říká. „Hodně pro mě znamenají.“ To ukazuje, co ho skutečně pohání: spojení, respekt a radost z inspirace nové generace – stejně jako kdysi on sám našel inspiraci na Ecce Homo.

Výzvy na cestě

Motorsport nebývá laskavý, zvlášť bez finanční podpory. Robert slyšel nejtvrdší věty, kterých se mladí jezdci bojí: „Nikdy nic nedokážeš.“ Poznal bolestnou realitu motorsportové politiky. Těžce sháněl partnery. Řídí vlastní tým a zároveň balancuje školu, život a vedení týmu. „Ale měl jsem a mám kolem sebe dobré lidi,“ říká. „A za to jsem vděčný.“ Jeho odolnost je stejně součástí jeho identity jako jeho rychlost.

Konzistence jako největší síla

Motivace není stálá. Ale smysl ano. „Lidé, kteří ve mě věří, mi dávají sílu,“ říká. „I když se nedařilo, říkal jsem si, že musím pokračovat v tom, co jsem začal.“ V jádru je poháněn radostí. Soutěživý. Pohlcený touhou se zlepšovat. Nezávodí jen pro sebe, ale pro každého, kdo v něm vidí něco víc.

Příprava

Robertův trénink je rovnováha disciplíny a vášně. V létě vyráží na dlouhé cyklistické trasy, které jsou zároveň vytrvalostním tréninkem i objevováním. V zimě přechází na indoor tréninky a kondici doplňuje občasným během. Jedním z jeho nejsilnějších nástrojů je simulátor – prostředí, které podle něj v mnoha ohledech naučí víc než samotná motokára. Otevřeně mluví i o psychických bojích, zvlášť když vidí těžké nehody. Ale věří, že sebeuvědomění je součástí cesty.

Pohled do budoucna

Po maturitě plánuje Robert vstoupit do závodů na okruzích nebo do vrchu. Sen o startu na Ecce Homo stále žije, ale zůstává nohama na zemi. Ví, že bez velkého partnera se možná nikdy nedostane do Formule 4. Ví, že motorsport často přehlíží talent bez peněz. Ví, že mladí jezdci bývají klamáni „podporou“, která se nakonec ukáže jako drahé faktury. A přesto pokračuje. „Dávám tomu maximum,“ říká. „Uvidíme, kam mě cesta zavede.“

Jezdec formovaný mentory a okamžiky

Nejvíc Roberta formuje jeho ochota naslouchat. „Jsem otevřený radám zkušenějších jezdců,“ říká. „Všechno, co v motorsportu čtu, vidím nebo slyším, mě ovlivňuje.“ Vidí politiku a systém, který často selhává u skutečně nadaných. Ale místo hořkosti volí motivaci.

Vzkaz ostatním závodníkům

Robertova slova přesahují hranice motokár: „Motorsport je plný překážek a lidí, kteří vám říkají, že to nedokážete. Ale tvrdá práce a vytrvalost vítězí. Nenechte se odradit a využijte každou příležitost.“ Tohle by mohl říct kterýkoliv špičkový jezdec. Ale v jeho podání to má váhu člověka, který si cestu prošlapal bez zkratek.